Nový Spidey od Egmontu

                                                              

Možná jste si toho všimli, možná ne. Měsíčník Velkolepý Spider-Man, který vydával Egmont od roku 2007, přestal zničehonic vycházet a nahradil ho nový časopis pojmenován prostě Spider-Man. A bohužel, je to změna k horšímu. Co si budem nalhávat, už i Velkolepý Spider-Man bylo čtení primárně určeno pro děti, ale občas se tam nějaký ten dobrý komiks našel – navíc ve svých počátcích hezky caparty vzdělával ve znalostech o Marvel universu. Nový časopis cílí na ještě mladšího čtenáře a odrostlé fanoušky nemůže absolutně ničím zaujmout. Je to takové spider-manovské Sluníčko. Abyste měli představu, nabízím Vám popis druhého čísla této novoty.

Hned prvním negativem je cena. Za 60 Kč dostaneme šmejdskou hračku a časopis co má jen 34 stran (do kterých počítá i obálku). Snad jediným pozitivem je absence jakýchkoli reklam a vcelku kvalitní papír. Lehce WTF je i obálka. Ve Velkolepém Spider-Manovi vždycky lákala na obsah komiksu –věděli jste s kým a proti komu se bude bojovat, a dle toho si časák případně koupit. Tady máte smůlu. Na obálce je Spidey s Lizardem, Egmont na facebookovských stránkách inzeruje Doctora Octopuse a komiks je nakonec o Scorpionovi. No vyznejte se v tom někdo.

Ale dost keců okolo, přejděme konečně k samotnému obsahu. Máme tu galerii obrázků, něco jako pidiúvodník, obsah (proč proboha?), hromadu hádanek a podobných blbin a caparti si dokonce můžou vyrobit vlastní pavučinomet. Konečně začíná komiks a s ním přichází i další zklamání – oproti Velkolepému Spider-Manovi je zkrácen na pouhých 11 stránek, což je setsakra málo (a k tomu ještě úvodní stránka uvozuje, o čem že to bude). Děj je velmi stručný – Spidey skáče po střechách a Jameson na něj pošle Scorpiona. Tím končí první část a začíná další porce blbin.  Na dvoustránce se objevuje z obálky avizovaný Lizard a je tu o něm (a i o Spideym) pár informacích a následně plakát. Toť k Lizardovi vše. Dál tu máme opět hádanky, puzzle (ano děti, rozstříhejte si časopis) nebo velmi originální hru (dva hráči střídavě hážou mincí – pana má bod, orel nemá bod). Na další stránce se objevují informace „z pavoučího deníku“ – vcelku hezky je tu popsán pavoučí smysl a o něco hůř Scorpion, a konečně dokončení komiksu (které se opět jmenuje část 1). Spidey se pouští do boje se Scorpionem, který po třech stránkách přeruší jakýsi vědátor s injekcí, která dokáže Scorpiona vyléčit. Tomu se to samozřejmě nelíbí a tak musí zasáhnout doktor Spidey a vakcínu mu píchnout sám. Konec. To bylo ale napínavý, ještěže to všechno dobře dopadlo (zajímavé je, že to vypadá jako by se v komiksu Spider-Man a Scorpion setkali poprvé). Komiksem končí i časopis – najdeme tu už jen řešení hádanek a kupon na předplatné.

Verdikt: Pokud nejste capart mladší šesti let, ruce pryč! Komiks ustupuje do pozadí a prim tu hrají hádanky a ostatní blbinky. Raději sáhněte po Ultimate Spider-Manovi od Crwe.

Komiksové kategorie na české scéně

Komiksové kategorie

Tento článek vznikl jako reakce na tento článek, který škatulkuje komiksáky do čtyř kategorií. Problém je však ten, že tyto kategorie platí jen pro americký komiksový trh a na české prostředí nejdou tak úplně aplikovat - proto jsem se rozhodl vymyslet vlastní. Je nutno dodat, že hranice mezi jednotlivými kategoriemi se prolínají a ideální typ u některých kategorií někdy ani neexistuje. Samozřejmě toto dělení nepovažuju za svaté a definitivní – konstruktivní kritiku uvítám.

1    Běžný čtenář

Běžný čtenář je člověk, který komiksy moc nekupuje – obvykle jsou pro něj příliš drahé. Pokud se mu nějaký dostane do ruky, tak si ho rád přečte (třeba si ho půjčí z knihovny, od kamaráda nebo stáhne z netu) a je plně spokojen. Pokud ho nějaké dílo nadchne, je samozřejmě možné že si ho koupí – dá však přednost třeba aukru nebo bazaru.  Vypláznout litr za omnibus je pro něj nepředstavitelné.

2       Fanoušek

Za fanouška označuji člověka, který se už ve světě komiksu zhruba orientuje. Specializuje se na určitou řadu nebo autora a tyto komiksy si kupuje – nemusí je mít hned a podobně jako běžný čtenář dá přednost použitým a levnějším kouskům (to i v případě, pokud volí mezi paperbackem a hardbackem), nicméně není posedlý kompletací. Zdrojem komiksů bývají (zejména u teenagerů) například narozeniny, vánoce atp. Vztah ke komiksům není nijak hluboký, klidně si ho vezme na čtení na dovolenou nebo ho půjčí kamarádovi.

Pan X má rád stripy – kupuje si Garfielda a Calvina a Hobbese. U Garfielda mu sice pár dílů, které se nedají koupit, chybí, ale je mu to jedno.

Pan Z má rád Ennise, kupuje si Preachera a Punishera. Vyprodaný Darkness ale neshání a  horentní sumu by za něj na aukru nedal.

3     Sběratel

Dostáváme se k problémové kategorii, protože definovat sběratele na českém trhu je problém. Sběratele je nutné rozdělit dle několika kritérií. Nejprve si ale řekněme společné znaky:

Sběratel je člověk, který se na komiksové scéně dobře orientuje = ví co vyšlo a má alespoň minimální přehled o tom, co má vyjít. Pro sběratele je alfou a omegou jeho knihovna – komiksy si zásadně kupuje. Na jejich stav je značně háklivý a komiksy obvykle nepůjčuje  a pokud je mu se slevou nabídnut poškozený komiks (například natržená strana, chybějící přebal), odmítne ho. Mezi pevnou a měkkou vazbou obvykle volí dražší a kvalitnější hardback. Sběratele můžeme rozlišit jednak podle žánru (eventuálně autora) na:

Specifický žánr/autor – sběratel co se specializuje na určitý žánr/autora, který kompletuje. Může jít například o sběratele mangy, který kupuje veškerou mangu, co česky vyšla nebo o sběratele Moora. V takovém případě se často prolíná s fanouškem.

„Všežravý“ sběratel – sběratel, který se neorientuje na žádný konkrétní žánr a kupuje, co trh dá – snaží se svou sbírku neustále rozšiřovat. Kupuje vše co je komiks.

Druhým kritériem je to, co všechno sběratel sbírá:  
„Normální“ sběratel – člověk, který se snaží mít svou sbírku kompletní, ale nezachází do extrémů. Od každého komiksu mu stačí jeden kus a nepotřebuje mít dané příběhy doma dvakrát.

Pan X si koupil druhé vydání Spider-Mana: Návratu a je spokojen – i přes trochu jiný formát nemá potřebu první vydání shánět 

Pan Y má doma všechny sešitové Čtyřlístky – nekoupí si proto třeba Báječné příběhy Čtyřlístku, protože totéž už má doma.

Pan Z má původní vydání Návratu temného rytíře – využije akce Crwe a vymění svou knížku za hardback.

 Extrémní sběratel – jde v ruku v ruce s všežravým sběratelem. Tento člověk má potřebu mít naprosto všechno, co u nás vyšlo. VŠECHNO! Kupuje několik vydání a někdy i několik kusů, které nevybaluje z igelitu. Pokud je na výběr mezi paperbackem a hardcoverem, bere oboje. Podobně to funguje i s několika variantami obálek – kupuje všechny.

Pan X má doma všechny tři vydání třístovky.
                                                                                 

Pan Y si koupil SE7DM v paperbacku i hardbacku. To mu však nestačilo, a v HC si pořídil rovnou všech 7 obálek. 

4      Prodejce

Tato kategorie se na české scéně objevuje minimálně a uvádím ji jako ekvivalent investora/spekulanta z amerického prostředí. Prodejce sám o sobě patrně nemůže existovat a je to doplněk sběratele, neboť je nutná velmi dobrá orientace na českém komiksovém trhu. Jde o člověka, který si prodejem komiksu vydělává - pro tento typ je v ideální podobě klíčový zisk. Prodejce nakupuje jednak po inzerátech/antikvariátech levné komiksy, které následně mnohonásobně dráž prodá. Může se zaměřit i na dlouhodobé hledisko – v tom případě kupuje různé limitované edice (například si pořídí několik kusů Mistrovských děl evropského komiksu od Crwe v pevné vazbě), několik let počká, až se rozprodají a poté je draze prodá. Prodejce rovněž pečlivě sleduje ediční plány vydavatelů, a v případě ohlášení dotisku/nového vydání svůj kousek rychle (a stále draze) prodá.

Pan X objevil v antikvariátu vyprodaného Hellboye: Červa dobyvatele za 200 Kč. Zakoupí a třeba za trojnásobek prodá na aukru.

Pan Y ví, že BBArt vydá komplet Ticho. Urychleně proto prodá své Ticho v pevné vazbě, dokud jde o raritní a nedostatkové zboží.