Egmont se po deseti letech znovu pustil do vydávání superkomisku – delších příběhů Donalda, Skrblíka apod. Pokud si myslíte, že se jedná pouze o čtení pro děti (a teď mluvím o předchozích 39ti číslech), chyba. Stále jde sice o nenásilné příběhy s happy endem, ale díky delšímu rozsahu je děj často velmi kvalitní. Ať už šlo o akčňáky s Mickey,exotické výpravy se Skrblíkem nebo podařené parodie (Hobit, Stopař atp.). A o tom, že to nebylo vyloženě pro caparty, vypovídají i některá témata příběhů. V nějakých těch devíti letech jsem opravdu nechápal teorie paralelních vesmírů či časové paradoxy (Skrblík nalezne zmraženého Skrblíka v ledovci a tudíž se musí vypravit strojem času do minulosti a zmrznout) ^^. Do toho Superkačer parodoval superhrdinský žánr… prostě každý svazek přinášel mix, kde si každý našel svoje.
A teď se pusťme do hodnocení současných superkomiksů, konkrétně do jedničky. V čem je tedy jiný?
1) Už se nejedná o měsíčník, ale o dvouměsíčník
2) Obrázek na hřbetu zůstává, bude mít jen šest částí
3) Cena se zvýšila na129 Kč (což je pořád za 250 barevných stran slušné)
4) Na zadní straně je shrnut děj prvního příběhu
Pak tu jsou drobnosti alá jiný obsah či uvádění jmen autorů (hurá!), ale těmi se nebudeme zabývat. Pusťme se raději do hodnocení jednotlivých příběhů.
Bratr Kačer je roztáhlá verze příběhů známých už z Kačerů Donaldů. Donald má komplex méněcennosti , zkazí na co šáhne a po demolici Skrblíkova trezoru se rozhodne hledat azyl v horách. Natrefí na mnicha, který mu ukáže alternativní budoucnost, ve které by Donald nedělal žádné chyby. Puf! Rázem jsme v orwellovském Kačerově, kde všechno vidí a řídí Bratr Kačer. Donald se poučí a je šťastný sám se sebou. Příběhu bohužel škodí ono mravní poučení kolem. Alternativní budoucnost je super, jenže má minimum prostoru a dalo by se z ní vytřískat víc.Přesto jde o jeden z těch lepších příběhů.
Synovci a Tančící vévoda. Vcelku fajn „honba za pokladem“. Kluci se rozhodnou vypéct dva šikanátory tím, že je pošlou na vymyšlenou honbu za pokladem. Jenže se ukáže, že tam něco opravdu je a začíná závod… Příběhu opět škodí ono morální blato kolem (a usmíření s rváči je pak velmi úsměvn: „Musím přiznat, že mě nenapadlo, že vám tak vadí naše vtipkování.“), dějově to je na "klukovské" dobrodružství vcelku fajn. A povedl se i vtipný obsah pokladu.
Záchranář s párky – opět klasické téma. Donald se rozhodne pracovat jako záchranář na pláži, skončí však u občerstvení. Synovci po okolí roznesou, že strejda je hrdina záchranář, a na pláž brzy míří Daisy s dívčím klubem a kluci se spolužáky. I přes klasickou zápletku děj ubíhá svižně a očekávatelný šťastný konec neurazí.
První Mickey Mouse a s ním přichází i Poprask na pustině, asi nejstupidnější příběh tohoto čísla. Mickey s Goofym se dostávají do městečka, kde se ufoni (kteří utekli ze své planety) snaží maskovat jako lidi (a nejde jim to) a najít si domov. Hloupé, nevtipné, dál.
Druhý Mickey má Eso v rukávu. Aneb hrajeme si na Gambita/Bullseye. Mickey se přidává k Buffalo Chipově westernové show. Solupracuje se zázračným střelcem, opičákem Šimonem. Mickey vrhá karty a Šimon je prostřeluje. A pak se objeví banditi co chtějí Šimona ukrást a opět to upadá do kýče. Na délku příběhu to mohlo být lepší.
Talentovaný pan Kačer ani moc příběh nemá. Donald je lenoch a proto uvítá příjezd bratrance Ronalda, co se místo něj začne věnovat klukům/Daisy. S křížkem po funuse zjišťuje, že je chce zpátky a snaží se o zoufalý boj s panem dokonalým. Jak už jsem psal – jde tu hlavně o gagy (spíše dětské). Nebavilo.
Poslední příběh Přízrak Štičího mysu je další slátanina. Zchudlý hrabě hypnotizuje vědce, aby mu postavili robota, s kterým zničí Kačerov. Do toho se připlete Donald se synovci a všechny zachrání.I když je to blbost, můžu ocenit alespoň te klasicky dementní (a teď to myslím v dobrém) motiv hlavního padoucha "Zbankrotoval jsem a šel jsem do vězení. Nejhorší bylo přežít vězeňské jídlo. Zejména rybí patky! ...Nejdřív můj maniak zničí Kačerov a jeho věznici! Svět mi dluží život v luxusu". Záporák je konečně vcelku zajímavá postava, bohužel dostává minimum prostoru. Škoda.
Verdikt: Superkomiks je zpátky, ale super rozhodně není. Alespoň prozatím. Jaksi vymizelo to, čím by mohl zaujmout starší (vyjma Orwella) a soustředí se na dětské čtenářstvo (viz mravní poučení skoro v každém příběhu a rádoby gagy). Rozhodně to není špatné, jen jsem čekal navázaní na předešlou kvalitu, což se nestalo. U spousty příběhů by to chtělo i delší rozsah. Uvidíme co dál – esa v rukávu superkomiksů (Skrblík, Rafani, Pete) si zatím dali volno. Kresba je typická disneyovská – neurazí/nenadchne. Znovu vydání mi každopádně udělalo velkou radost a doufám v návrat k lepšímu.
6/10
