Borgia

Crew zve čtenáře na poznávací zájezd do Itálie. Z programu vybírám papežskou volbu, výbuch sopky nebo sexuální orgie.

Jak už název napovídá, v komiksu navštívíme renesanční Itálii a seznámíme se s mocným rodem Borgiů, který tvoří kardinál Rodrigo a jeho čtyři děti – Lukrécie, César, Giovanni a Goffredo. Ačkoli komiks stojí na historických základech, jde si svou vlastní cestou, spoustu věcí si přibarvuje a odehrají se úplně jinak – to neberte jako kritiku, ale pouze jako konstatování faktu. Tady má Crew pochvalu za to, že v závěru komiksu najdete jako příjemný bonus doslov historika, který věci uvádí na pravou míru.

V Borgii se rozhodně nebojte žádné nudné historie, jak ji můžete znát ze školy. Renesanční Itálie tu představuje jeden z největších úpadků společnosti a věci jako vraždy a souložení jsou na denním pořádku – a to především mezi šlechtou a církví. Ostatně hned na začátku najdeme umírajícího papeže, který se nechává kojit a kvůli krvi zabíjí mladé chlapce. Rodrigo Borgia je kardinálem a dělá všechno proto, aby se mohl stát příštím papežem a následně pomocí své rodiny ovládnul i celou Itálii. Čeká vás tak hromada intrik, zastrašování, politikaření, vydírání a dalších nepěkných mocenských praktik – všechno je podáno zcela jasně a ve scénáři se rozhodně neztratíte. Máme tu bitvu o papežský stolec, máme tu Itálii rozdrobenou na několik vzpurných městských států, invazi francouzského krále, morovu epidemii, sexuální orgie a další a další věci. Jedna akční událost stíhá druhou a nudit se rozhodně nebudete.

Zmínil jsem sexuální orgie – ano, Borgia je komiks pro dospělé, takže se tu souloží ve velkém a najdete tu hromadu nahých žen i mužů provádějících různé perverzárny. Nemám nic proti erotice v komiksu (obzvlášť v krásném Manarově pojetí), ale scénárista musí znát správnou míru. V první části třeba perfektně dokreslovala atmosféru celé upadající společnosti, ale čím jí tam bylo víc, tím víc mi vadila, protože mnohdy jen zdržovala děj. V některých scénách jsem pak měl pocit, že tam byla násilně vecpaná, jen aby mohli autoři šokovat – třeba když jde Lukrécia k čarodějce pro jed, musí se vymočit do hrnku (a onen akt tam samozřejmě uvidíme). Zdržování erotikou jde  nejlíp  vidět na začátku třetího dílu, kdy se značná část točí hlavně kolem  toho, že Rodrigo jede do kláštera pro novou milenku – která ale není pro budoucí děj vůbec podstatná.

Věc která je na komiksu naprosto úžasná je kresba Mila Manary. Na jeho postavy se krásně dívá a všechno je dokonale prokreslené. Když sledujete různé davové scény, tak to není jen hlouček přihlížejících, ale každá postava něco dělá. Ať už jde o krvavé scény či erotiku, Manara vše zvládá dokonale, v množství postav se neztratíte  a pokud bych měl hodnotit jen samotnou kresbu, je to jasných pět hvězdiček.

V Borgii najdete kompletní příběh skládající se ze čtyř alb. Z prvního a z o něco menší míře i druhého jsem byl nadšen, pak mi bohužel přišlo, že je to stále o tom samém. Třetí díl byl strašně natahován erotikou a závěr se mi sice líbil, ale přišel až moc rychle. Postavy se bohužel téměř nevyvíjí a stále jednají stejně, díky čemuž se dají některé dějové zvraty docela předvídat. V závěrečném albu pak některé scény typu výbuch Vesuvu nebo zapojení Leonarda Da Vinciho do děje působily až příliš přehnaně a lehce srážely příběh, který se do té doby tvářil docela věrohodně.

Komiks typu Borgia na českém trhu nenajdete – nějaká podobnost by se možná dala najít s Moorovými Ztracenými dívkami, ale přeci jen tu jde o něco jiného. I když scénář místy skřípe a charaktery mohly být propracovanější, čte se to setsakra dobře a pokud máte rádi historii nebo krásně nakreslené neoblečené slečny, je to přesně pro vás. Jako všechny komiksy z crewní evropské řady si můžete Borgiu pořídit v měkké i pevné vazbě.

4*